Antonín "Tony" Krist - banjo

Vlastními slovy: 

V dobách svého mládí, kdy jsem hrál na kytaru se svým kamarádem Romanem Lužou a obráželi jsme oblastní kola Port a podobných atrakcí, jsem neměl tu bluegrassovou pakáž příliš v lásce a zvuk banja jsem přímo nesnášel. No uznejte - kus železa potažený kozí kůží, na který se hraje další sérií želez. Ale všude kytaristů jak hnoje, každý se vám do toho sere a radí vám.


Tehdy jsem začal uvažovat o dalším nástroji, ne však o banju. Až jednou. Vracel jsem se na vodě z hospody a lihovými nápoji jsem byl již značně zmožený. Upadl jsem do příkopu, díval se na hvězdné nebe a přemýšlel o smyslu lidského bytí. A v tom mi z campu zazněl do ucha zvuk banja. Tóny padaly jeden za druhým, melodie veselá a zároveň krásná. Bylo to jako by andělé z kůru zpívali Haleluja. Koupil jsem si teda banjo a začal cvičit, jak jinak, podle Scruggse. Do ŠU-FY se banjo senza hodilo. I v současné době jsem asi nejdůležitějším členem kapely, i když se mi kamarádi často pošklebují.

Equipment

Nástroj Janish - Picker
Struny GHS 10
Prstýnky Dunlop, palec Golden Gate
Mikrofon Kustom
Zpěv Shure BG 2.1


Specialita:

I když hraje kapela hudbu povětšině veselou, Tony se na posluchače neusměje ani za zlaté prase. Naopak - každého sjíždí pohledem, výhružně ohrnujíc spodní pysk. Velmi vtipně jeho image ohodnotil jeho otec: "Toníčku, dyť ty hraješ, jak kdybys měl zaražený srp v řiti!".
No comment.